Výstavní projekt ENDEMITNÍ KULTIVAR propojuje tvorbu dvou autorek různých generací, Kateřiny Adamové Linhartové a Mai. Prostřednictvím kresby a objektové instalace zkoumá mechanismy společenského maskování, identity a proměny mezilidských vztahů v digitálním prostředí.

Výstavní projekt dvou autorek různých generací – Kateřiny Adamové Linhartové (1977) a Mai (2000) – se prostřednictvím kresby a objektové instalace herním i kritickým způsobem vyrovnává s významovou mnohoznačností zdánlivě samozřejmých společenských daností, standardů a normalit. V základním půdorysu výstava naplňuje formát mezigenerační sociální sondy. Tematizuje afirmační realitu společenského maskování; mimikry, do kterých jsou jedinci vtahováni mnoha způsoby a mechanismy, nebo které si sami vytvářejí jako svého druhu sebeobranu. Jedním z nich je sdílený status reprezentace v on-line prostředí sociálních sítí, kde vznikající „pospolitost“ má nepevné, tekuté digitální základy. To podstatné, esenciální, co zakládá a vytváří každou bytost v její kořenové jedinečnosti, je přemazáváno formální redukcí binárně skládaného, zcizovaného a rychle distribuovaného povrchu. Sdílení se anonymizuje, formalizuje a tím ve zpětné vazbě mění i samotnou kvalitu vztahů a tedy i života.Obě autorky se proti této většinové tendenci svým dílem vymezují. Svou citlivost staví na křehkosti jakékoliv přítomnosti uvnitř nepřeberného množství situací. Kateřina Adamová Linhartová má blízko k odlehčující, i když často kruté a bolestné sebeironii, Mai kontroluje brutalitu výrazu poetizujícím a do jisté míry aktivistickým kontextem. Proti mechanismům vnější manipulace staví obě autorky vnitřní pravdivost prožívajícího subjektu. Proti designování a formalizaci mezilidských vztahů staví méně efektní, zato celostní a smysluplnou rozpornost lidské existence, která se netají tříštivou povahou nevyzpytatelných emocí ani nutností poznat odvrácenou stranu jevů a zkušenosti, jež jsou součástí lidské interakce.Název výstavy ENDEMITNÍ KULTIVAR odkazuje na paradox a absurditu retušovaného odosobněného světa, který nově kóduje nejobecnější zkušenost tím, že nás prostřednictvím vyvíjeného tlaku a za daných vnějších pravidel nutí hrát různé role a tím participovat na proměně vlastní identity. Aktivní umělecký přístup k tomuto statu quo, který už dávno není jen havlovským „pokoušením“, vytváří nutné alternativy, v nichž se obnovují a zachovávají přirozené instinkty lidství, jež jako stabilní principy prostupují časem od nepaměti. To, co je „endemitní“, vnímejme v rámci projektu jako přirozený pud kompromisního přizpůsobení se daným podmínkám, zatímco „kultivar“ reprezentuje způsoby rezistence, které znovu kriticky nastolují – byť v polohách osobních, intimních a nejintimnějších – úsilí každého subjektu o maximálně svobodný život, jehož základem je možnost sám za sebe rozhodovat a volit si vlastní cestu. Endemitní kultivar je sociální svár uvnitř každé citlivé bytosti, která k životu potřebuje sebereflexi. Jinými slovy, je stejně obtížné věci sdílet jako nesdílet a izolovat se. Ke smysluplnému vitálnímu pohybu reflexe dochází ve vztahovém poli právě těchto polarit.Petr Vaňous (kurátor)

• Kolbenova 923/34a, Vysočany, 190 00 Praha 9
• +420 724 715 877
• info@pragovkagallery.cz
• http://www.pragovkagallery.cz/